je tvůrčí dvojice zaměřená na performance v lokaci, zejména v industriálním a veřejném prostoru.
Nese název secesního průmyslového objektu v pražském Braníku, kde v květnu 2009 uskutečnila první výraznější projekt.
Dosud se zabývala především tématem devastace industriálních památek a krajinného dědictví současnosti.
Projekty:
Z první řady
Minimalistická dlouhodobá site-specific performance ve veřejném prostoru, zaměřená na místa,
scéničnost a diváctví
Teď je čas být zticha a dívat se...
Více...
Termíny sezení níže
Vytváříme ze "skutečného" světa performance tím, že se na něj chodíme dívat.
Skutečnost jako zpráva. Jako oslovení. Usedneme do starých sedaček z kina, gongem ohlásíme začátek a konec
představení, v půlce si dáme pauzu na kafe....na konci zatleskáme a jdeme zhlédnuté probrat.
Viditelně svědčíme místům a jejich příběhům.
Mezitím si ti, kdo jsou na jevišti, možná myslí, že na jevišti jsme my. Chceme se vracet na stejná místa a
do stejného zorného úhlu a sledovat, jak se velká světová performance vyvíjí. Změny nebo setrvávání vytvářejí děj.
"Projekt možná končí tehdy, kdy se na jedno místo nemohu znovu posadit..."
Chceme mapovat, kde všude a jak se hraje. Na chodníku vyznačujeme pozici sedadel. A je v tom i trocha
aktivismu: Když se na vás někdo dívá, děláte věci jinak. Slezte z jeviště a pojďte se dívat. Data příštích
sezení budou s příchodem jara vyhlášena na www.ledarny.cz
O projektu
"Základ projektu jsem nevědomky položila, když jsem se byla podívat na demolici shořelého křídla
Průmyslového paláce. Kdyby to byla jen reality-show, nemohla by ta událost mít tak esteticky dokonalou podobu.
A nejspíš by ji ani neměla, kdybych tam nebyla já jako divák..."
"Vyšel jsem po tmě ze školy, na zemi před DISKem klečelo osm dělníků, každý nad sebou měl stativ
s reflektorem. Kouřilo se jim od pus, měli uniformy a pracovali tak soustředěně, že vůbec nevnímali lidí okolo.
Měl jsm pocit, že stojím uprostřed jeviště a chtěl jsem uhýbat, abych neclonil ostatním divákům.
V tu chvíli mi došlo, že jediným divákem jsem já."
Na různých místech Prahy se po určitou dobu objevují řady starých sklápěcích sedadel z kina.
Jsou obsazeny diváky, kteří sledují dění na určitém místě, jako by to bylo představení.
Diváci-performeři zvou, aby se lidé k podívané připojili. Každé sezení se formátem podobá divadelnímu představení
(přesně určený čas s přestávkou, potlesk, tiché sledování bez narušování.)
Vzniká dokument, zachycující průběh a zkoumající myšlenkové výstupy projektu.
Cíle
- zážitkově zkoumat scéničnost městského prostoru a vztah pozorujícího a pozorovaného v něm
- dopřát zastavení, vystoupení z rytmu, "z role" a možnost usednout "o úroveň výš" - jako divák příběhu, kterého jsem před chvílí byl aktérem
- podpořit (estetické) vnímání městského prostoru, provokovat k fabulaci, podpořit zevlování ve městě jako důležitý sociotvorný prvek a zvědomit jej, povýšit ho na účastné, pozorné diváctví
- dopřát ztišení, kontemplaci, hledat prapodstatu diváctví...
- vnášet na místa dynamické napětí mezi scénou a hledištěm, "překontextovávat" místa
- bez předem pojatých idejí ukazovat na sporné otázky městského prostoru
- vytvořit projekt angažovaný a názorový, ale bytostně pozitivní. Bez sarkasmu, vyhrocených konfrontací.
- 4.2.2012 - Barrandovské terasy 12:00 - 13:00
- 5.2.2012 - Střelnice Kobylisy 15:00 - 16:00
Diváci jsou vítáni, v případě zájmu prosím o zaslaní sms. V případě nepříznivého počasí Vás budeme informovat o změně.
Tel.: +420 724 860 922
Základy (2010)
Přijímáme pozvání na V. bienále Industriální stopy, abychom přispěli k tématu "Co jsme si zbořili za posledních 10 let?"
V reakci na mizející průmyslové památky a jejich časté nahrazování bezduchými komerčními areály se rozhodujeme
pro částečně mystifikační akci. Vybíráme si starou čistírnu odpadních vod v Bubenči (Ekotechnické muzeum), kde se
hlavní část bienále koná, neboť ji považujeme za obecně známý pozitivní příklad využívání industriální budovy i v době,
kdy svůj původní účel ztratila. Zakládáme fiktivní developerskou společnost Stavros Group a šíříme fámu, že má čistírna
zmizet a na jejím místě vzniknout architektonicky nesmyslný Grand Canal Business Centre.
Kromě veřejnosti na fámu reagují i média a Národní památkový ústav. Před čistírnou probíhá vlastní
performance - přivážíme demoliční kouli, jeřáb, maringotku, tatrovku a dělníky a na místě po pět dní žijeme na stylizovaném
staveništi, kde vždy po setmění probíhá zvukově-světelně-pohybová performance.
Projekt neplánovaně probíhal na pozadí dramatické výměny vedení čistírny.
Důsledek změn sledujeme s velkým znepokojením.
Ledárny (2009)
V rámci střední Evropy unikátní secesní objekt branických ledáren,
kdysi zásobující ledem z Vltavy celou Prahu, se dnes paradoxně stal skladištěm starých chladniček a autovraků.
Přestože je od roku 1990 chráněn jako kulturní památka, v soukromém vlastnictví na lukrativním pozemku čeká na zánik.
Chceme veřejnost na tuto situaci upozornit, památku na jeden večer otvíráme a bez povolení majitele přivádíme 300 diváků,
kteří mají možnost si areál poprvé (a zřejmě naposledy) prohlédnout zevnitř.
V obrovské chladicí hale stavíme hlediště pouze z uskladněného materiálu.
Prostor jeviště (dost velký pro účinkování 4 automobilů ve vysoké rychlosti) modelujeme pouze světlem.
Zvukovou stopu mícháme výhradně z hluků nahraných v hale.
Ledárny uvádíme do původního, zaneseného stavu pouhých pět hodin před příjezdem kontroly, vyslané současným majitelem objektu.
